Ozymandias je jméno, prováze­jící litera­turu již více než dvě sta­letí. V roce 1818 vy­dala Mary Shelley Franken­steina. Knihu, již by bylo lze po­važovat snad za před­chůdce, snad za jedno z prv­ních science-fic­tion. Její manžel, roman­tický bás­ník Percy Bisshe Shelley, sou­časně na­psal sonet Ozymandias. Vrchli­cký ho pře­ložil takto:

Já potkal chodce z končin prastarých,
ten děl: „Bez trupu nohy kamenné
ční v poušti, v písku blízko vedle nich
tlí rozbitá tvář, čelo svraštěné,
rty šklebné, v nichž se chladný povel mih’,
dí: ‚Sochař uměl čísti vášní vření,
jež vryty v mrtvou hmotu žijí dál
než hruď, jich zdroj, než dlaň, jich provedení.‘
A na podstavci slova ta jsem čet’:‚
Jsem Ozymandias, jsem králů král,
má díla, Mocní, vizte a v prach hned!‘
Nic po stranách víc nezbylo, jen kolem
té trosky obrovské, kam stačil hled,
se písek vlnil v obzor dlouhým polem.“

(Shelley, P. B.: Výbor lyriky. J. Otto, Praha 1901; s. 29)

Ozymandias, jehož jméno je řec­kou zkomole­ninou egypt­ského User-maat-Ra, vy­volený boha Ra, trůního jména Ramesse II., tak do našeho prů­myslového věku vstou­pil společ­ně s Franken­steinem. Jsou to dvoj­čata, potom­ci svých rodi­čů, manže­lů Shelleyových.

Podobně jako se spolu na­rodili tito dva podiv­ní hrdi­nové, straš­livý král pradáv­ných časů a nelid­ské hybrid­ní monstrum, pojí tajem­né pouto i oba směry litera­tury, zvané fantas­ti­cká. Směr obráce­ný k paměti, k minulo­sti, do oněch dob a k hrdi­nům, ztěles­ňujícím přízrač­né figury nej­temněj­ších hlubin osob­nosti; a směr, napřahu­jící se ke spekulaci, do budouc­nosti, k oněm světům a pře­kračo­vání daností vědění. Ono sou­rozenec­tví ne­mohlo vze­jít jen z manžel­ství Shelleyových. Půdou, na níž se zrodi­lo a z níž se ob­rozuje, bylo a zůstá­vá důvěr­né setká­vání bouře a vzdo­ru s humo­rem a leh­kostí, jemuž se Shelleyovi stali pěstou­ny a svědky, a které udržo­vali mnozí spisova­telé po nich a při­dávali k němu nové motivy, nová dobro­družství.

Takovou litera­turu je pří­hodné publiko­vat pod jmé­nem Ozy­mandias. Fantas­tickou, velko­lepou, dobro­družnou, ne­vážnou, jed­ním slo­vem: zábav­nou. ⊕